Klouzavé padáky – skutečné i ty zmenšené (V. Dočekal)

Autor: Václav Dočekal

Motto:

„Moudrý člověk se dokáže poučit z chyb druhých. Hlupák se nepoučí ani z chyb vlastních.“

 

Následující povídání nemá nic společného s mentorováním, natož pak nějakým chlubením se. Je to jen pokus o popis mých vlastních zkušeností, které jsem získal při létání s rádiem řízenými padáky.

 

Jak to všechno začalo

Tohle všechno začalo tím, že jsem loni na jaře v modelářském měsíčníku RC revue 4/2012 objevil recenzi stavebnice motorizovaného padákového kluzáku. Napadlo mne, že bych si tu stavebnici mohl dát jako dárek k mým pětašedesátým narozeninám.

Nakonec z toho sešlo. Jednoduše proto, že se mi cena 3550,- Kč za stavebnici jednoduchého modelu bez příslušenství zdála poněkud přemrštěná. To mne ale neodradilo a tak jsem se do stavby modelu stejné koncepce pustil svépomocí.

Stavba mého prvního RC paraglideru:
http://www.broe.cz/jak-si-levne-postavit-rc-paraglider/

Létání s tímto modelem mne ale přestalo bavit poměrně brzo. Protože jsem ale už byl rozhodnutý, že tohle je konečně něco pro mne, tak jsem začal pátrat po něčem, co by bylo pokud možno co nejvíc podobné těm padákovým kluzákům skutečným.

Na YouTube je naštěstí těch videí neurekom a tak bylo jen otázkou času, kdy tam objevím něco z místní provenience.

To „něco“ je zde:
http://www.youtube.com/user/HonzaCej

Neváhal jsem už ani chvilku. Nakonec to dopadlo tak, že dnes provozuju dva padáky Wegus RS, které se liší pouze barevným provedením. Letové vlastnosti jsou u obou stejné a jsou vynikající.

Začátky byly krušné. To proto, že jsem neměl vedle sebe někoho, kdo by mi mohl poradit. Nakonec jsem to zvládl sám a dnes mám s těmi padáky na kontě víc než patnáct hodin čistého letového času.

 

Vezmu to postupně podle toho, co považuju za nejdůležitější.

Následující řádky jsou určené těm, kteří se chtějí věnovat rádiem řízeným padákům opravdu vážně. Jsou to moje vlastní zkušenosti. Navíc umocněné tím, že jsem se k té současné téměř dokonalosti prokousával metodou pokus – omyl.

V první řadě musíme zapomenout na všechny návyky, které jsme získali při řízení modelů letadel. Model padáku se do vzduchu nehází, ten se tam jen lehce odkládá. Pokus o start hozením a navíc s motorem, běžícím na vyšší otáčky, končí vždy havárií a nezřídka také poškozením podvozku a padáku.

Základem je vždy správné seřízení. Jak jsem postupoval já, tak to jsem už popsal a je to možné nalézt po otevření odkazu http://www.broe.cz/zaletavani-padaku-wegus-rs/

Padák zalétáváme nejlépe na menším svahu, pokud možno bez keřů. Ideální je slabý protivítr, létat se ale dá i za bezvětří. Začínáme tím, že si několikrát vyzkoušíme start, jak se říká na sucho. To znamená, že gondolu (parakrosnu, tříkolku) nepouštíme z ruky. Při těchto cvičných startech kontrolujeme chování padáku. Postupujeme zkrátka úplně stejně, jako při zalétávání velkého padáku. Základním předpokladem je samozřejmě předchozí kontrola seřízení padáku. Šňůry, kterými se ten padák řídí, musí mít v každém případě stejnou délku. Později budeme sice trimovat, ale teď je zapotřebí, aby všechno bylo, jak se říká v nule.

 

Inspiraci si můžeme vzít třeba zde:
http://www.youtube.com/watch?v=Q6KF02_g5rU

Pokud se vám podaří získat ke spolupráci někoho, kdo létá s velkými padákovými kluzáky, ušetříte si námahu, čas a hlavně nervy. Já jsem tohle štěstí neměl. O to víc si teď cením toho, že se mi podařilo překonat všechny nástrahy a dotáhnout tuto věc až do zdárného konce. Za tu námahu to opravdu stálo.

 

Postup při zalétávání modelu padákového kluzáku.

Připomínám, že start s modelem padákového kluzáku se prakticky v ničem neliší od startu paraglideru velkého. Musíme ale počítat s tím, že padák v modelovém provedení reaguje oproti padáku dospělému mnohem rychleji a je také méně stabilní.

 

První start

Základním předpokladem úspěchu je získání nových návyků. Padák do vzduchu v žádném případě neházíme, my jej do toho vzduchu pouze odkládáme. První starty s motorizovaným padákem provádíme pokud možno na svahu a s vypnutým  motorem. Teprve po získání praxe můžeme startovat se zapnutým motorem, který běží na otáčkách asi pětinových proti maximálním.


Ukázka že je stále se co učit. To nepovedené přistání je důsledek mojí nepozornosti. Přeslechl jsem hlídač napětí pohonné baterie a tak mi regulátor vypnul motor právě v momentě, když jsem prováděl další průlet nízko nad zemí.

 

Takzvaný ostrý start provádíme pouze s padákem, který jsme už předem vyzkoušeli a seřídili. Nejprve ještě jednou zkontrolujeme, jestli jsou obě řídící šňůry po uvázání k ovládacím pákám stejně dlouhé.

Pokud budeme padákový kluzák provozovat jako motorizovaný, tak na první pokusy o start vrtuli raději odmontujeme. Jinak riskujeme, že se nám při nezdařeném startu ty padákové šňůry zamotají jako naschvál právě do vrtule a my je pak budeme z té vrtule pracně vymotávat. Pokusy o start provádíme vždy se zapnutým vysílačem a přijímačem.

Padák rozložíme na zemi tak, aby byl v poloze „na zádech.“ Zatažením za gondolu (parakrosnu, tříkolku) napneme šňůry. Stojíme vždy čelem k padáku. Následně provedeme úkrok vzad a současně předklon. Ruku, kterou držíme gondolu, máme přitom napřaženou směrem k padáku. Tenhle postoj zaujímáme proto, abychom měli při startu k dispozici co největší prostor.

Pohledem zkontrolujeme, jestli jsou padákové šňůry napnuté na obou stranách rovnoměrně. Následně razantně zatáhneme za gondolu, kterou držíme v ruce a k níž je připojený padák. Současně s tím se narovnáme a provedeme jeden krok vzad. Napoprvé se nám to asi nepovede, ale po získání praxe stačí k uvedení padáku do letové polohy posun o necelý metr.

Pokud máme k dispozici svah, nafukovaný mírným větrem, máme štěstí, protože nám to ulehčí námahu. V takovémto případě nám bude ten vítr dělat pomocníka.

Startovní rychlost modelu padákového kluzáku se prakticky neliší od rychlosti letové. Tohle si můžeme vyzkoušet přímo v reálu. Vytáhneme padák do letové polohy a zkusíme s ním popoběhnout. Přitom dbáme na to, abychom ten padák udrželi v letové poloze co nejdéle. Tohle zdánlivě zbytečné pobíhání nám pomůže získat praxi a do budoucna nás uchrání před případnými haváriemi při startu.

 

První lety

Pokud se nám podařilo dostat padák do vzduchu a on kupodivu letí, můžeme jej začít řídit. Tady musíme opět mít na paměti, že řízení padáku se nedá v žádném případě srovnávat s řízením klasického modelu. Obě odtokové hrany vrchlíku fungují jako vztlakové a zároveň brzdicí klapky. Odezva na zásahy do řízení je tím pádem pomalejší a začátečníkovi se tak jeví jako opožděná. To jej nutí k tomu, aby dal buď ještě větší výchylku, nebo tu plnou výchylku podržel o něco déle. Pokud to přežene, uvede padák do spirály a ta v malé výšce končí vždy nárazem gondoly do země. Jakákoliv zbrklost a unáhlenost se nám zkrátka vymstí.
 

Start se nám tedy povedl a padák letí. Pokud letí rovně a nemá snahu samovolně zatáčet, máme vyhráno. Pokud ale zatáčí na stranu, nesaháme do řízení, ale pokusíme se dostat jej do přímého směru tak, že na vysílači posuneme na příslušném ovladači trim na opačnou stranu. Po tomto zásahu se dobře seřízený padák většinou srovná do přímého směru.

V žádném případě se při prvním letu nepokoušíme o nějaké prudké obraty a zásadně nedáváme plné výchylky! Pokud zjistíme, že nad tím padákem ztrácíme kontrolu, tak raději přistaneme. Pokud možno z přímého letu. Pokus o zatáčku v takovémto případě končí vždy havárií. Těsně před přistáním padák zabrzdíme uvedením páky ovladače výškovky do polohy přitaženo. Pokud tohle neuděláme, budeme následně poměrně dlouho rozmotávat šňůry.

Už jsem předeslal, že zalétávání padáku na svahu nám ušetří čas a námahu. Pokud se ale při řízení dopustíme nějaké chyby, tak máme naději, že se přinejmenším pěkně projdeme. Tohle ale musíme brát jako začátečnickou daň. O to víc nás pak bude těšit každý další úspěšný pokus. Základním předpokladem pro úspěšné zvládnutí řízení modelu padákového kluzáku je klid a rozvaha. Také tohle je stejné jako u padáku dospělého.

Při prvních letech se snažíme padák udržet co nejdéle v přímém směru. Do řízení zasahujeme opatrně a v žádném případě nedáváme plné výchylky! Tohle pro jistotu připomínám ještě jednou. Ten padák zkrátka musí vždy letět jen tam, kam chceme my.

Zatáčky zkoušíme v dostatečné výšce a přitom počítáme s tím, že odezva na zásahy do řízení bude oproti klasickým modelům hodně opožděná. Také se snažíme držet padák raději výš, tedy alespoň ve dvaceti metrech nad zemí. V malé výšce se nám každá chyba vymstí a zpravidla to pak opět končí nárazem do země.

 

Zvládám základy, co dál?

Pokud jsme zvládli starty, vlastní let a přistání bez kotrmelců, můžeme přistoupit k nácviku ostřejších zatáček. Tady už musíme zapojit jako třetí kormidlo otáčky motoru. U modelu padákového kluzáku je zvládnutí práce s plynem ještě mnohem důležitější, než u modelů klasických. To proto, že při ostrých zatáčkách má ten padák snahu přecházet do spirály a v takovémto případě nemusí ani plná výchylka ovladačů kormidel stačit na její vyrovnání. Poslední možností a také záchranou před karambolem je právě zvýšení otáček motoru. Tohle je opět stejný postup jako u skutečného motorizovaného paraglideru.

   

Ostřejší zatáčky zkoušíme pouze ve větší výšce. Teprve až získáme dostatečnou praxi, můžeme se pokusit o létání v menší výšce, případně těsně nad zemí. Jak to vypadá, když se to umí, tak to je dobře vidět na tomto videu.

http://www.youtube.com/watch?v=x5VdKRkIYC4

 

Rádiem řízené padáky mi přinesly nejen příjemné zážitky, ale také klid a pohodu. A v neposlední řadě mi také umožnily, abych dokázal sám sobě, že ani v mých šestašedesáti letech ještě nepatřím do starého železa.

 

Tady musím vyjádřit velký dík a uznání rodině Čejpových z Rychnova nad Kněžnou.
http://www.rcparasky.mypage.cz/

 

A to nejen za ty dva padáky Wegus RS, se kterými létám a které mi přinášejí potěšení. Byli to právě kluci Čejpovi, Honza a jeho táta Jaroslav, kteří mi loni na podzim tady u nás zalétali můj první padák Wegus RS a při té příležitosti mi ukázali, v čem dělám největší chyby.

Nesmím samozřejmě zapomenout ani na paní Janu, manželku Honzy Čejpy. To pod jejíma rukama se rodí tyhle nádherné kousky, jejichž věhlas už dávno přesáhl hranice naší země.

 

Bookmark the permalink.

Leave a Reply