Video – s větroněm na svahu

Pilot: Ondřej Suk
Větroň: Gama 2100 (bez fotek i videa)

Pilot: Pavel Scheib
Větroň: Ventus 2CX (video na konci příspěvku, fotky)

Kde: Věcov

Tuto sobotu (17.11.2012) jsme vyrazili s Pavlem Scheibem zalétat si s větroněm na svah. Pro mě to byla první zkušenost s letáním na svahu a tak jsem byl rád za každou radu 🙂 Foukal pořádný vítr (8 až 10m/s) a bylo kolem 1 C nad nulou (pocitově tak -10 C :-). Popravdě nevím jestli jsem se víc klepal strachem o model (je stavěný na vítr do 5 m/s) nebo zimou (bez rukavic). Jakmile se ale letadlo dostalo do vzduchu, vše bylo najednou v pohodě. Létalo se suprově, ale do ničeho jiného než začátečnických “osmiček” jsem se pro jistotu nepouštěl. Po chvíli mi ovšem došlo, že to létá až moc dobře a mého EPP miláčka budu na zem dostávat jenom těžko.

A přesně to se mi potvrdilo i při pokusech o přistání. Letadlu se prostě k zemi nechtělo a i přes veškerou snahu stoupalo. Pustil jsem ho proto dál ale jako správný začátečník jsem se dopustil chyby a stočil se moc po větru. Co následovalo dokážete odhadnout. Pokus o obrat, ztráta rychlosti a pád. Vše se odherálo v relativně malé výšce ale i přes to jsem viděl, že z letadla při dopadnu něco odpadlo. Cestou jsem kalkuloval v hlavě, kolik stojí jednotlivé díly, a co jsem mohl zničit. O to větší bylo moje překvapení, když jsem dorazil k modelu, a našel jsem ho vcelku. Jediné co odletělo byl kryt kabiny (přichycený magnety).

 

 
Záznam ze svého letu nemám, ale natáčel jsem Pavlův…

Po odzkoušení, že opravdu vše funguje, jsem sebral odvahu a vyzkoušel letět znovu. Podruhé šlo vše mnohem lépe. Nalétnutí na přistání se mi podařilo bez sklouznutí po větru, s výškou byl ale pořád problém a musel jsem hodně potlačovat abych letadlo donutil klesat. Vlastní dosednutí bylo sice tvrdší a ve vysoké rychlosti, ale pod správným úhlem. Což ale vzhledem k podmínkám které na kopci panovaly považuji za úspěch.

I přesto že jsem řádně promrznul (a při přistáních se zase dost zapotil) jsem si létání na svahu užil. Určitě si ho plánuju zopakovat, snad jenom za lepšího počasí. A ještě jeden velký bonus. I po 30 minutách létání byla baterie v letadle skoro plná.

Mezi mými pokusy si Pavel zalétal i se svým větroněm. Jak to vypadalo se můžete podívat na videu. Z mého létání bohužel (nebo bohudík) žádný záznam není 🙂


Pavlův Ventus 2CX

 

Foto – moje sobotní létání

Původní text:
Dnes jsem se byl trochu proletět s novým větroněm Gama 2100. Nejde sice o první let, ale éro je pořád v záběhu a trochu dolaďuji nastavení. Co jsem ale také testoval, bylo natáčení ze vzduchu. Bohužel moje kamera má jediné dvě výhody, velikost a váhu. Co do kvality obrazu nebo plynulosti videa je nepoužitelná. Pro ilustraci přikládám obrázky níže. Zároveň bych Vás rád požádal o tipy na nějaké malé palubní kamery za lidovou cenu. HD kvalita není podmnínkou 🙂

Aktualizováno 2012-11-05:
Tak jsem jeden tip na kameru našel, jmenuje se HD Wing Camera 1280x720p, 30fps. Dodává ji HobbyKing a po Vánocích se snad budu schopen podělit o osobní zkušenosti.

Fotografie

Video
Nestojí za zveřejnění, framerate odhaduji tak na 3 – 5 snjímků / vteřina 🙁
Pokud by jste přece jenom trvali na tom, že ho chete vidět, napište si o odkaz 🙂

 

Video – létající Santa

Zima se kvapem blíží a tak přináším pár videí s netradičním zimním létáním. Představí s Vám létající Santa a nutball „Sněhuláci“. Za poskytnutí videa děkuji uživateli Hamicer96 (http://www.youtube.com/user/hamicer96/).

 

Létající Santa

Pilot: Václav Dočekal
Motor: EMAX CF 2822
Regulátor: HobbyKing HK-18A ESC
Vrtule: 9 x 5“
Ovládání: delta mix + směrovka

 

Nutball – Sněhuláci

Pilot: Václav Dočekal
Motor: Turnigy 2205C 1400Kv Brushless motor
Regulátor: HobbyKing HK-18A ESC
Vrtule:  8 x 4″

Jak si levně postavit RC paraglider

Chcete si parádně zalétat s jednoduchým RC padákem a navíc přitom mít hřejivý pocit, že jste ušetřili nějaké tři tisícovky korun českých?

Autor: Václav Dočekal

Není nic jednoduššího. Stačí, když máte štěstí a šikovné ruce.

Nejprve musíte v některém z marketů narazit na výrobek, který tam prodávají pod názvem „Padákový drak“. Já jsem tenhle tovar zakoupil v Lidlu za „lidovku,“ která činila celých 349,- Kč.

Dalším krokem bude převázání šňůr. Ten padák je totiž opravdu koncipovaný jako drak a v základní podobě to jako klouzavý padák nepoletí ani náhodou.

Úprava je naštěstí poměrně snadná.

Padák zavěsíme za úvazky do polohy hlavou dolů a zaměříme se na přední šňůry. S úpravou začínáme od středu. A je jedno, jestli z pravé, nebo levé strany. Důležité je totiž to, abychom zkrácením předních šňůr dosáhli toho, že tyto šňůry budou po vyvázání svírat se spodní stranou padáku přibližně pravý úhel.

Napnuté budou vždy jen přední a zadní šňůra, prostřední zůstávají (zatím) prověšené.

Pak už jen stejným způsobem postupujeme střídavě na obě strany. Samozřejmostí je kontrola stejné délky protilehlých šňůr. Stačí jednoduché přiložení šňůr k sobě a kontrola pouhým okem.

Protože šňůry u tohoto paradraka jsou vyvázány ve třech řadách za sebou a zadní řada zůstane v původním stavu, musíme prostřední řadu opět převázat. A to tak, že spodní strana profilu bude po vyvázání pokud možno rovná.

Využijeme toho, že máme padák zavěšený v poloze hlavou dolů. Opět začínáme od středu.

Poutací uzel rozvážeme, šňůru ale z úvazku nevytahujeme. To proto, že ji budeme zkracovat a tím vytažením bychom si zbytečně přidělali práci.

K přední a zadní šňůře přiložíme patřičně dlouhé pravítko a prostřední šňůru zkusmo zkrátíme povytažením kratšího konce. Dbáme přitom na to, aby všechny tři úvazky byly v jedné rovině.

Ještě jednou zkontrolujeme rovinu a pokud naznáme, že je všechno v pořádku, dokončíme úvazek takzvaným lodním uzlem.

Stejně postupujeme střídavě na obě strany. Neprohloupíme, když přední šňůry, které jsou na koncích křídla, zkrátíme trochu víc. Vytvoříme tím negativy a padák pak bude za letu stabilnější.

Já sám jsem původně vyvázal všechny šňůry stejně a výsledkem bylo to, že se padák za letu kýval ze strany na stranu. Po zkrácení krajních předních šňůr o nějaké čtyři milimetry (pozor, nepřehnat!) je teď padák stabilní v jakékoliv letové poloze.

Vyvázání konců křídla musíme upravit také a to opět zkrácením šňůr. Tady už musíme trochu experimentovat. Já jsem obě šňůry zkrátil přibližně o jeden a půl centimetru.

Inspiraci pro stavbu podvozku jsem našel zde:
http://www.laheli.com/web/article.php?aid=83&clanek=PARAMOTOR

Tady je zřetelně patrné vyvázání padáku tak, aby se z něho stal paraglider:

http://www.laheli.com/web/gallery.php?gid=26&galerie=LA%20paramotor

Podvozek je sešroubovaný z duralových profilů, trubiček a plechu. Jako lože pro pohonnou baterii vyhoví obyčejná truhlářská překližka. Já jsem použil odřezky letecké překližky, to je ale až zbytečný přepych.

Servo by sice také stačilo standardní velikosti s plastovými převody, ale já jsem předpokládal (oprávněně) jisté problémy při zalétávání a tak jsem použil servo s kovovými převody. To se nakonec ukázalo jako prozíravé.

Pohon obstarává motor Turnigy 2836/8 1100kVvrtulí 9 x 6“. Baterie je tříčlánek LiPol 2200 mAh a její kapacita vystačí na deset minut svižného letu.

Oproti „plnokrevníku,“ kterým je Wegus RS, je tohle opravdu padák a tak musíme počítat s tím, že po vypnutí motoru celá sestava zkrátka a jednoduše spadne. Vzhledem k tomu, že to celé není nikterak těžké, obejde se případný pád většinou bez poškození. Jediné, na co musíme dbát, je včasné vypnutí motoru. Motor musíme vypnout pokaždé, když se nám nepodaří zvládnout pilotáž. Pokud bychom to neudělali, tak reálně hrozí „sežrání“ šňůr padáku vrtulí a oprava je pak zbytečná práce navíc.


Přeju všem, kteří se pustí do úpravy této původně dětské hračky, hodně příjemných chvil při létání.

Video

RC paragliding – setkání ve Žďáru nad Sázavou 30.9.2012

Autor: Václav Dočekal

V neděli 30. září po několika odkladech konečně dorazili pánové Jaroslav a Jan Čejpovi s manželkami. Z Rychnova nad Kněžnou přivezli sem k nám do Žďáru nejen nádherné počasí, ale také svoje motorizované RC padáky.

Jaroslav létal s osvědčenou tříkolkou, Honza předvedl parakrosnu s pilotem, který ve vzduchu vypadal jako živý.

Já sám jsem se těšil na to, až mi kluci seřídí a zalítnou můj padák Wegus RS s mojí novou vlastnoručně vyrobenou tříkolkou. Vše nakonec dopadlo dobře, protože celá sestava letěla hned na první pokus a jak jinak, než výborně.

Pak už to bylo jen na mně. Honza mi ten padák poslal do vzduchu a spolu se svým tátou Jardou mi radili, jak si mám počínat.

Kdo čekal karambol, ten musel být zklamán. Zpočátku mi působil problém jen velký výkon motoru, ale na to jsem si zvykl poměrně rychle. Při druhém letu jsem si vyzkoušel nejen let, ale také přistání se zastaveným motorem.

Že jsem z toho měl opravdu velkou radost, tak to je vidět víc než názorně.

Moje poděkování patří nejen Jardovi a Honzovi Čejpovým, ale také jejich manželkám. Obě dámy totiž aktivně pomáhají svým manželům také tím, že se podílejí na šití a kompletaci těch nádherných padáků.

Nakonec jsme se domluvili na tom, že tohle naše setkání nebude zdaleka poslední. Takže se už teď moc těším na příští jaro.

To už budu mít nejen tu tříkolku, ale také parakrosnu bez podvozku. A možná pak budu lítat stejně dobře, jako kluci Čejpovi.

Fotografie

Video

Zalétávání padáku Wegus RS

Jak se seřizuje a zalítává fungl nový padák Wegus RS od Honzy Čejpy, když je jeden „sám voják v poli?“

Špatně.

Ale jen do chvíle, než si ten jeden vzpomněl, jak před víc než třiceti lety zalítával své první vlastnoručně postavené rogalo.

 

Zkrátím to.

Nejprve jsem měl v úmyslu pověsit pod ten nádherný výtvor tříkolku, konkrétně kopii tříkolky kluků Čejpových. Tedy tu, která je sešroubovaná z ocelových pásků.

Ze své dosavadní modelářské praxe jsem zvyklý stavět modely co nejlehčí, ovšem při zachování maximální pevnosti a odolnosti proti poškození při haváriích. Proto jsem kostru té tříkolky začal vyrábět z duralových pásků tloušťky 2 mm a šířky 15 mm.

Pak jsem ale na YouTube objevil video ze zalétávání nového padáku (opět kluci Čejpovi)se zajímavým záběrem na tříkolku, která mi byla vzorem pro můj vlastní výrobek. Ta tříkolka se zřejmě potkala se zemí v poměrně velké rychlosti. Ten boční náraz na ní zanechal takové následky, že mne to úplně odradilo a tak ta první tříkolka zůstala nedokončená.

 

Pak jsem objevil na webu http://www.rcparagliding.cz/ odkaz na fotky tříkolky, svařené z ocelové kulatiny. Protože jsem původním povoláním strojař, tak jsem naznal, že právě tohle bude to pravé ořechové.

To jsem ale ještě netušil, jak těžké bude sehnat dobrého svářeče. Tak se také stalo, že první svařenec skončil (po marných pokusech uvést to dílo po svaření „uměleckým kovářem“ do alespoň přijatelné podoby) u popelnice jako dar sběračům kovů.

 

Když se to nepovedlo takto, tedy jako kompaktní svařenec z ocelové kulatiny, musí se to povést jako slepenec z překližky a smrkových lišt.

Původně jsem tu gondolu plánoval jako lehačku bez motoru pro klasické svahové létání. Pak mne ale napadlo, že by nebylo od věci přidat k tomu dozadu držák motoru. To proto, aby bylo možné s tím lítat jako s větroněm s pomocným motorem.

Tu „botu“ jsem zdárně dokončil a tak konečně došlo na zalítávání.

A nastaly problémy. Ať jsem se snažil sebevíc, stále se mi nedařilo seřídit délky řidiček tak, aby se ten padák dal vytáhnout nad hlavu bez toho, že by přepadl na některou stranu.

Tady jsem si vzpomněl na radu, kterou mi kdysi dávno dal můj děda. „Když se ti něco nedaří, tak se nikdy nevztekej. Místo toho si sedni a popřemýšlej o životě.“

Tak jsem popřemýšlel a bylo rozhodnuto.

Padák jsem odpojil od lehačky, poutka jsem zavěsil na duralovou tyčku tak, aby mezi nimi byla rozteč čtrnáct centimetrů, a šňůry řidiček jsem po provléknutí očky podvlékl pod natěsno utažená gumová oka. Připravil jsem si fixu, kterou jsem hodlal udělat znamení na šňůrce řidičky poté, co se mi podaří udržet padák nad hlavou.

Když jsem to měl všechno takto připravené, vyrazil jsem na blízký svah. Vítr v té době foukal sice poměrně slabý, ale naštěstí foukal přímo proti svahu, takže jsem mohl začít experimentovat.

Nejprve jsem obě řidičky nechal povolené, a když se mi ten padák stále nedařilo dostat nad hlavu, tak jsem ty řidičky postupně přitahoval. Dbal jsem přitom na to, aby ty řidičky byly pokaždé přitaženy rovnoměrně.

Asi po deseti minutách a nespočtu pokusů najednou stál ten padák nade mnou a kupodivu neměl snahu utíkat do stran. To už jsem věděl, že se dobré dílo podařilo.

Pro jistotu jsem ještě porovnal délky obou řidiček, a když jsem zjistil, že rozdíl mezi nimi je jen pár milimetrů, tak jsem je provizorně přivázal k úchytům na popruzích.

Když jsem pak ještě několikrát dostal ten padák nad hlavu a dokonce jsem s ním i popoběhl dolů ze svahu a on stále držel fazónu, tak jsem usoudil, že teď už to konečně poletí i s tou lehačkou. Jen mne tak trochu překvapilo, že po tom seřízení zůstává u toho padáku při plném nalití odtoková hrana po celé délce mírně zakřivená směrem dolů. Protože ale s padákem jako takovým nemám žádné zkušenosti, tak jsem usoudil, že takhle to asi má být.

 

Ostrý zálet probíhal na svahu. Ta lehačka přitom už samozřejmě měla namontovaný motor, zatím ale bez vrtule. Protože kupodivu foukalo opět jen málo (a to přitom na té naší Vysočině fouká, i když nefouká), byl každý let jen kopírování sklonu svahu. A protože po každém přistání následovala poměrně dlouhá procházka, tak jsem usoudil, že přece jen na ten motor připevním vrtuli a celou sestavu vyzkouším to jako klasický motorák.

A začaly se dít věci! Konečně došlo na klasické svahování traverzem s opatrnými zatáčkami nad otočnými body. Tak tohle bylo už lítání přesně takové, jaké jsem si představoval.

Při jednom přistání ale došlo k malé nehodě. Shýbal jsem se pro tu lehačku a přitom jsem zavadil o páčku plynu na vysílači. Tak se stalo, že mi ta roztočená vrtule nejen že sežrala jednu šňůrku, ona mi také parádně posekala dva prsty na pravé ruce. Co následovalo potom, to už si lze domyslet.

No, nadával jsem si do blbů nejen ten den, ale i celou následující noc. To proto, že ta vrtule mi na tom prstu utrhla kus nehtu a ta rána bolela natolik, že jsem toho té noci moc nenaspal.

 

Když se obě rány konečně zahojily (tu šňůrku jsem samozřejmě musel vyměnit já sám), rozhodl jsem se, že je nejvyšší čas, aby to opět šlo do luftu.

Jako na potvoru ten den foukalo nejen málo, ale navíc taky ze špatného směru, takže klasické svahování nepřicházelo v úvahu. Proto jsem se rozhodl, že ten svah využiju jen na start a dál už s tím poletím jako s motorákem.

To jsem si dal! Padák mi hned po startu „utekl“ po větru, a protože jsem v té době ještě neměl prakticky žádné zkušenosti, tak se mi nedařilo dostat ten padák zpátky a to i přesto, že motor „jel“ na plný výkon.

Skončilo to tím, že gondola narazila do země a protože jsem nestihnul včas vypnout motor, odnesla to další šňůrka a bylo po létání.

Doma jsem tu šňůrku vyměnil, a protože jsem tím vyčerpal rezervu, kterou Honza Čejpa přiložil k tomu padáku, zašel jsem do místní prodejny rybářských potřeb a zakoupil jsem pět metrů kevlarové šňůry stejné tloušťky, jen v zelené barvě. Teď mám tedy dost materiálu pro případ, že se opět povede neplánované setkání vrtule se šňůrou padáku. S výměnou padákové šňůry nemám jako bývalý rogalista a hlavně skálolezec žádný problém. Snad jen kdyby mi přitom nepřekážely ty moje chromé pazoury a pak už by bylo všechno OK.

 

Poslední lítání se uskutečnilo ve středu minulý týden a po něm jsem se už definitivně rozhodl, že odteď už bude pod tím padákem viset jen a pouze tříkolka s patřičně silným motorem. Ono se totiž stalo to, že se mi po startu proti větru sice podařilo nastoupat nějaké dva metry, ale pokus o zatáčku skončil nárazem gondoly do země. Tentokrát se to naštěstí obešlo bez jakéhokoliv poškození, ale od dalších pokusů o let jsem už raději upustil.

 

Jen tak pro zajímavost uvádím, s čím jsem to vlastně lítal.

O padáku už byla řeč v úvodu. Tady musím ještě jednou ocenit profesionalitu a hlavně trpělivost, jakou kluci Čejpovi věnovali vývoji právě tohoto padáku. Tady nesmím zapomenout také na paní Janu Čejpovou, bez jejíž pomoci by tenhle nádherný výtvor zřejmě nikdy nespatřil světlo světa.

 

Gondola je slepená ze dvou vrstev letecké překližky tloušťky 1,5 mm, mezi které jsem vložil skelnou tkaninu. Motor Turnigy 2836/8 je přišroubován v kleci z plechu a ocelové kulatiny a tato sestava je přichycená vruty ke gondole tak, že se celá sestava dá snadno odmontovat a z gondoly s pomocným motorem se tak stane „lehačka“ na svah.

Pohonná baterie je tříčlánek LiPol 2200 mAh a za řidičky tahají páky dvou „devítikilových“ serv HobbyKing HK15288A. Celá sestava váží dvě kila a dvanáct deka.

Abych se dostal na tuto váhu, musel jsem do té gondoly do těžiště zalepit pořádný bacan olova. Právě tohle dovažování mi vadilo ze všeho nejvíc. To proto, že mi jakékoliv dovažování modelu čímkoliv bylo vždycky proti srsti.

Odteď už s tím ale budu počítat a tak všechny další gondoly a tříkolky budu patřičně dimenzovat už při stavbě.

A takhle to vypadá konečné podobě:

Video