Jak postavit lyže k Nutballu

Lyže jsou vyrobeny ze zbytků EPP tl. 15 mm nosný profil a tl. cca 5 mm skluznice. Pod ostruhu je vyrobena podobná lyže v délce cca 100 mm a šíře 40 mm a je přilepena tavným lepidlem.

 

Nejprve vyřízneme dva profily (soubor ke stažení) z EPP tl 15 mm, nejlépe odporovým drátem nebo motorovou lupenkovou pilkou, aby byla zajištěna kolmost řezu. Na označeném místě vyvrtáme naostřenou trubičkou kolmou díru, do které později zalepíme trubičku jako pouzdro s výřezem, který bude omezovat pohyb lyže na hřídeli tak, že při použití pružiny podle fotek se lyže napruží tak, že model při přistávání dosedne nejprve na konec lyže. Detaily jsou zřejmé z fotografií.

     

Připravíme si skluznice o délce cca 275 mm a šíři 60 mm. Špici lyží zaoblíme. Připravené skluznice přilepíme nejlépe tavným lepidlem k připraveným profilům.

Připravíme si pouzdra s výřezem, který při nasunutí na podvozkovou nohu dovolí pootočení pouzdra cca 30 stupňů. Připravíme si lepidlo, nejlépe 30‘ epoxy a jemně natřeme pouzdro i vpravíme do díry v profilu lyže. Model postavíme na podvozkové nohy. Pouzdro natřené lepidlem vsuneme do díry a lyži nasuneme na podvozek. Dbáme aby strana podvozkové nohy doléhala na výřez v pouzdře. Totéž provedeme s druhou lyží. Když takto máme nasazeny obě lyže, ostruhu podepřeme cca 8 cm tlustým špalíkem. Tím se pouzdra v díře pootočí tak, že po zatvrdnutí budou obě lyže viset na podvozku se stejným sklonem. Až epoxy zatvrdne, připravíme si dvě pružiny, které mají za úkol držet lyže v poloze špicí nahoru.

Návod na výrobu Nutballu

Autor: Václav Dočekal
Korekce textu a některé obrázky/schémata: Ondřej Suk

Úvodní slovo

Tento článek vyšel v nezkrácené podobě v modelářském měsíčníku RC revue číslo 3/2011 na stranách 36 a 37.

Na YouTube objevil letové záběry modelu Nutball a bylo rozhodnuto. Na jednom snímku byl totiž odkaz na příslušné stránky a tak jsem si stáhnul podklady a hned jsem se pustil do stavby. Během týdne byl prototyp připravený k zalétání. Pro začátek jsem zvolil větší verzi o průměru disku 60 centimetrů. Byla to sázka na jistotu, protože jsem předpokládal, že větší model bude pomalejší a tím pádem také hodnější, což se nakonec také potvrdilo. S tímto Satelitem (nebo také Kosmodiskem) jsem si začal zvykat na jiný způsob ovládání. (Další Nutbally už mají průměr disku 50 centimetrů a tato velikost plně vyhovuje. Je to zkrátka kompromis mezi stabilitou a obratností, kde převážilo hledisko obratnosti.)

Co potřebujete pro stavbu

  • EPP tloušťky 8 mm
  • CA lepidlo
  • PUR lepidlo
  • Akrylátové barvy
  • Tvrdý papír pro vytvoření šablony
  • Výbavu na řezání odporovým drátem a další vybavení pro práci s EPP
  • RC vybavení – motor, regulátor, 2 serva

Schéma ke stažení

Návod

Z EPP tloušťky 8 mm si vyřízněte  (nejlépe odporovým drátem za tepla) kruh o průměru 500 mm. Stejným způsobem vyřízněte i směrovku. U ní použijte šablonu z tvrdšího papíru. Dále za pomoci pravítka a ostrého nože vyřízněte pásky EPP o šířce 20 mm, které budou sloužit jako výztuhy.

Z disku odřízněte pod úhlem 7,5° “uši” letadla. Právě tato „vychytávka“ dává modelu potřebnou dávku stability při zachování schopnosti plné akrobacie. Pozor! Na obou stranách modelu musí být tento úhel naprosto stejný.

Následně vyřízneme (opět odporovým drátem podle šablon) zářezy tvaru „V,“ pomocí kterých vytvoříme závěsy kormidel přímo z materiálu. Takto upravíme i směrovku.

Střední díl položíme na rovnou desku spodní částí nahoru a vyznačíme místa, kde budeme lepit spodní výztuhy z pásků EPP (na obrázku níže červené). Styčné plochy jemně obrousíme (stačí takzvaně zmatnit, hrubší broušení je nevhodné, protože EPP je materiál savý a tak bychom při lepení vypotřebovali zbytečně moc CA lepidla) a následně uprostřed a 100 mm od horního i dolního okraje vyřízneme drážky pro výztuhy z hliníkového drátu (na obrázku níže zelené) o průměru 1,6 milimetru. Tento drát pro daný účel plně vyhovuje hned ze dvou důvodů. Jednak je poměrně levný a hlavně je běžně k dostání v každé modelářské prodejně. Drážky řežeme skalpelem podle ocelového pravítka do hloubky dva milimetry. To proto, aby po zatlačení zdrsněného a lihem odmaštěného drátu do drážky pomocí odřezku umělé hmoty drát nevyčníval nad povrch materiálu. Všechny operace děláme zásadně pouze na rovné pracovní desce! Při lepení také musíme jednotlivé díly zatížit a zátěž na nich ponecháváme až do úplného vytvrzení lepidla.
     

V místě, kde budou uložena serva, vyřízneme příslušný otvor. Uděláme jej raději těsnější, protože serva do něj budou při montáži zatlačena a držet tak budou pouze třením a kapkou kontaktního lepidla.

Přilepení uší do vzepětí 15 stupňů dosáhneme tím, že je nejprve pootočíme vůči středu o 180 stupňů a následně je podepřeme šablonou o stejném úhlu. Šablonu zafixujeme v dané poloze nejlépe přišpendlením delšími modelářskými špendlíky. Po důkladné kontrole jednotlivé díly bodově slepíme CA lepidlem střední hustoty. Ještě jednou zkontrolujeme a v případě, že je všechno v pořádku, spoje prolepíme řídkým CA lepidlem. Totéž následně opakujeme na druhé straně.

 

Po dokonalém vytvrzení lepidla sejmeme slepený díl z pracovní desky, otočíme jej spodní stranou nahoru a položíme jej středem na předem připravenou podložku, například z obyčejné polystyrénové desky patřičné tloušťky. Ještě jednou zkontrolujeme, jestli je vše v pořádku a můžeme přistoupit k zalepení spodních výztuh z pásků EPP.

Než lepidlo dokonale zatuhne, připravíme si překližkové díly a také si předem naohýbáme drát na podvozek. Létání bez podvozku nedoporučuju hned ze dvou důvodů. Jednak bychom se tím připravili o efektní starty ze země, hlavně bychom ale při nepodařených přistáních úplně zbytečně riskovali poškození motoru a vrtule.

Na přední část středního dílu přilepíme shora další výztuž z destičky EPP. Docílíme tím lepšího rozložení sil při případném čelním nárazu a také si tím zajistíme větší kližnou plochu pro přilepení držáku motoru a podvozku z překližky. Po vytvrzení lepidla si vyznačíme podle šablony sklon přední části. Podle plánku to dělá pět stupňů dolů (potlačení) a tato hodnota plně vyhovuje. Případné vyosení motoru do strany uděláme až při zalétávání pomocí podložek.

Sestava přepážky pro uložení motoru a podvozku je také dostatečně zřejmá z obrázku. Obě části jsou slepené lepidlem na bázi polyuretanu. Tímtéž lepidlem jsou následně přilepeny k přední části středního dílu. Neprohloupíme, pokud si předem připravíme otvory pro uložení držáku motoru.
 

Model položíme na pracovní desku tak, aby nohy podvozku byly mimo tuto desku a můžeme přistoupit k zalepení směrovky a kabinky. Tady je opět nutné lepit až po ustavení dílů do správné polohy a to zase nejlépe pomocí příložných šablon. U takto malého modelu se totiž každá nepřesnost projeví při létání a to už je pak pozdě.
 

Pokud naznáme, že je všechno v pořádku, můžeme přistoupit k zalepení výztuh motorové přepážky a směrovky. Jako výztuhy použijeme obyčejné bambusové špejle na špíz. Do předku lepíme dvě špejle o průměru 2,5 mm a délce kolem osmi centimetrů. Do výškovky zalepíme špejli o průměru 2 milimetry a délce deseti centimetrů. Ve směrovce bude zalepeno z celkové délky jen šest centimetrů, zbytek bude zalepený do středního dílu a do ostruhy.

Lepíme opět lepidlem na bázi polyuretanu. Protože ale toto lepidlo tuhne pouze za přítomnosti vzdušné vlhkosti, musíme mu tuto vlhkost dodat už při samotném lepení. Já to dělám tak, že do otvoru, který jsem předem vyříznul naostřenou trubičkou, zatlačím pomocí jednorázové injekční stříkačky trochu PUR lepidla a hned nato do tohoto otvoru zatlačím bambusovou špejli. Tu špejli vytáhnu, znovu zatlačím a opět vytáhnu. Pokud je lepidlo na celém povrchu špejle, kápnu do otvoru v materiálu kapku vody. Následně do toho otvoru opět zatlačím výztužnou špejli a podle potřeby celý úkon ještě zopakuju. Jen takto totiž dosáhnu toho, že PUR lepidlo nejen dokonale vytvrdne, ale navíc ještě napění a tak vyplní všechny případné mezery v materiálu. Tenhle způsob lepení používám už déle než tři roky k plné spokojenosti.

Počkáme, až lepidlo dokonale vytuhne (nejlépe do příštího dne) a můžeme přistoupit k dokončení celé stavby. Ještě před instalací motoru a serv je ale vhodné vytvořit povrchovou úpravu. Pro začátek bude stačit barevné odlišení spodních a horních ploch, později se už můžete při tom vytváření „kabátku“ modelu dokonale vyřádit. Mějte přitom ale stále na paměti, že každá vrstva nátěru znamená přidání váhy a u tak malého modelu je to už znát. Lehčí model je vždy mnohem obratnější.  Nejrychlejší (ale také dost drahé) je nastříkání povrchu modelu akrylátovými barvami ve spreji.
 

Sestavení pohonné jednotky a instalace serv, toto obojí je dostatečně zřejmé z obrázků. Serva před vložením do trupu odmastím a obtočím malířskou maskovací lepicí páskou. Přestože jsou do trupu vmáčknutá a drží tak dostatečně třením, tak je pro jistotu ještě pojistím zakápnutím několika kapkami lepidla Styro. Spoj tak zpevní, ale zůstane rozebíratelný.

Zbývá ještě zalepit samolepicí pásky nebo terčíky takzvaného suchého zipu, na který později přichytíme regulátor, přijímač a pohonnou baterii. Protože EPP nemá hladký povrch a tak by nám na něm bez předchozí úpravy ten suchý zip nedržel, musíme předem pro přilepení těch terčíků vytvořit hladkou plochu. Já to dělám tak, že příslušná místa zdrsním brusným papírem, nanesu na ně trochu PUR lepidla, a celý povrch po rozetření postříkám pomocí rozprašovače vodní mlhou. Opět pomocí vhodné špachtle ještě jednou rozetřu a pak už jen přiložím vhodnou hladkou destičku, předem opatřenou separátorem. Tu destičku samozřejmě opět řádně zatížím. Pak už jen počkám asi dvě hodiny a tu destičku opatrně odstraním. Navlhčené PUR lepidlo po vytvrzení vytvořilo na povrchu dílu dokonale hladkou plochu. Příslušné místo pro jistotu ještě odmastím lihem pomocí kousku papírového ubrousku a můžu přistoupit k lepení suchého zipu.

Konečná kompletace spočívá ve spojení serv se směrovkou táhly. Jak to dělám já, je opět zřejmé z připojených obrázků.

Než přistoupíme k zalétávání, musíme zkontrolovat polohu těžiště. U tohoto modelu je těžiště v jedné čtvrtině podélné osy, bráno samozřejmě od přední části modelu. Polohu těžiště je nutné dodržet, protože jen tak má model odpovídající letové vlastnosti.

 

Dokončení modelu:

Jako podvozek se osvědčila mechová kola průměr 63mm.
K dostání jsou například zde (nákupoval jsem 08/2012).

Prototypy modelu Nutball byly osazeny levnými motory EMAX CF 2822 (větší typ) a EMAX 2805 (menší typ) s regulátory HobbyKing 18 A. Vrtule používám opět relativně levné GWS EP-9050 (větší motor) a EP-8040 (menší motor). Serva v počtu dvou kusů jsou typu HXT 900 a pro tento model plně vyhovují.

Pohon je řešen dvoučlánkem LiPol 800 mAh.

Model lze samozřejmě osadit komponenty podle zvyklostí uživatele.

Před zalétáváním je nutné nastavit výškovku ve smyslu potažení zhruba o dva až tři stupně. Podmínkou pro úspěšné létání je samozřejmě také dodržení polohy těžiště. U tohoto modelu je těžiště v jedné čtvrtině podélné osy, měřeno samozřejmě od přední části modelu.

Přeju úspěch při stavbě a nádherné zážitky při létání.

Na úplný závěr něco čistě osobního.

S tímhle modelem jsem konečně trefil jak se říká do černého. Nejen že to umí lítat patřičně rychle. Ono to také umí lítat pěkně pomalu. Obrat zvaný „harrier“ je hračka a visení jako s vrtulníčkem jakbysmet. Zkrátka vynikající polétadlo pro dokonalé vyblbnutí se. Hlavně je to ale něco, co dokážu „upáčkovat“ i s těmi svými chromými pazoury. Takže spokojenost vrchovatá.

Jo a na zimu už tomu chystám místo koleček lyžičky.

 

Doplnění Ondřej Suk:

V roce 2012 jsem si od Václava pořídil svého Nutballa a mohu potvrdit jeho návykovost. Oproti popisovanému postupu mám lehce modifikovanou verzi, která má přepážky  a přijímač více posunutý dozadu. Toto je částečně kompenzováno těžší baterií. 🙂

Další změnou je ustoupení od přírodních motivů (beruška, mandelinka, vlaštovka), které je nahrazeno spíše technickým pojetím. Barevnou úpravu jsem prováděl sám a tak jsem model vyvedl v barvách raketoplánu UT-47 Kodiak z herní série Mass Effect. Vzhledem k tomu, že se jednalo o moji první práci s malováním na EPP, první výsledek nebyl nijak přesvědčivý a flekatost nátěru jsem částečně korigoval až druhou vrstvou barvy.
 
Původní flekatý nátěr                                              Výsledná podoba

Úpravu modelu jsem dovršil přidáním výsostných znaků na samolepící fólii. Přirozená poréznost EPP je bohužel vcelku problém a i přes natření styčných ploch značným množstvím barvy mají znaky tendenci se odlepovat.

Pomyslnou třešničkou na dortu je přidání LED světel, které jsou obzvláště efektní i efektivní při večerním létání (viz. video). Zkoušel jsem i létání v úplné tmě, ale na to není model (především z horní strany) dostatečně osvětlený. LED diody jsou napájeny přes servo konektor.

Osazení modelu
Motor:           Turnigy 2205C 1400Kv Brushless motor
Regulátor:      HobbyKing HK-18A ESC
Vrtule:            8 x 4
Baterie:          LiPo Turnigy Nanotech 7,4V 1000 mAh

Jak si levně postavit RC paraglider

Chcete si parádně zalétat s jednoduchým RC padákem a navíc přitom mít hřejivý pocit, že jste ušetřili nějaké tři tisícovky korun českých?

Autor: Václav Dočekal

Není nic jednoduššího. Stačí, když máte štěstí a šikovné ruce.

Nejprve musíte v některém z marketů narazit na výrobek, který tam prodávají pod názvem „Padákový drak“. Já jsem tenhle tovar zakoupil v Lidlu za „lidovku,“ která činila celých 349,- Kč.

Dalším krokem bude převázání šňůr. Ten padák je totiž opravdu koncipovaný jako drak a v základní podobě to jako klouzavý padák nepoletí ani náhodou.

Úprava je naštěstí poměrně snadná.

Padák zavěsíme za úvazky do polohy hlavou dolů a zaměříme se na přední šňůry. S úpravou začínáme od středu. A je jedno, jestli z pravé, nebo levé strany. Důležité je totiž to, abychom zkrácením předních šňůr dosáhli toho, že tyto šňůry budou po vyvázání svírat se spodní stranou padáku přibližně pravý úhel.

Napnuté budou vždy jen přední a zadní šňůra, prostřední zůstávají (zatím) prověšené.

Pak už jen stejným způsobem postupujeme střídavě na obě strany. Samozřejmostí je kontrola stejné délky protilehlých šňůr. Stačí jednoduché přiložení šňůr k sobě a kontrola pouhým okem.

Protože šňůry u tohoto paradraka jsou vyvázány ve třech řadách za sebou a zadní řada zůstane v původním stavu, musíme prostřední řadu opět převázat. A to tak, že spodní strana profilu bude po vyvázání pokud možno rovná.

Využijeme toho, že máme padák zavěšený v poloze hlavou dolů. Opět začínáme od středu.

Poutací uzel rozvážeme, šňůru ale z úvazku nevytahujeme. To proto, že ji budeme zkracovat a tím vytažením bychom si zbytečně přidělali práci.

K přední a zadní šňůře přiložíme patřičně dlouhé pravítko a prostřední šňůru zkusmo zkrátíme povytažením kratšího konce. Dbáme přitom na to, aby všechny tři úvazky byly v jedné rovině.

Ještě jednou zkontrolujeme rovinu a pokud naznáme, že je všechno v pořádku, dokončíme úvazek takzvaným lodním uzlem.

Stejně postupujeme střídavě na obě strany. Neprohloupíme, když přední šňůry, které jsou na koncích křídla, zkrátíme trochu víc. Vytvoříme tím negativy a padák pak bude za letu stabilnější.

Já sám jsem původně vyvázal všechny šňůry stejně a výsledkem bylo to, že se padák za letu kýval ze strany na stranu. Po zkrácení krajních předních šňůr o nějaké čtyři milimetry (pozor, nepřehnat!) je teď padák stabilní v jakékoliv letové poloze.

Vyvázání konců křídla musíme upravit také a to opět zkrácením šňůr. Tady už musíme trochu experimentovat. Já jsem obě šňůry zkrátil přibližně o jeden a půl centimetru.

Inspiraci pro stavbu podvozku jsem našel zde:
http://www.laheli.com/web/article.php?aid=83&clanek=PARAMOTOR

Tady je zřetelně patrné vyvázání padáku tak, aby se z něho stal paraglider:

http://www.laheli.com/web/gallery.php?gid=26&galerie=LA%20paramotor

Podvozek je sešroubovaný z duralových profilů, trubiček a plechu. Jako lože pro pohonnou baterii vyhoví obyčejná truhlářská překližka. Já jsem použil odřezky letecké překližky, to je ale až zbytečný přepych.

Servo by sice také stačilo standardní velikosti s plastovými převody, ale já jsem předpokládal (oprávněně) jisté problémy při zalétávání a tak jsem použil servo s kovovými převody. To se nakonec ukázalo jako prozíravé.

Pohon obstarává motor Turnigy 2836/8 1100kVvrtulí 9 x 6“. Baterie je tříčlánek LiPol 2200 mAh a její kapacita vystačí na deset minut svižného letu.

Oproti „plnokrevníku,“ kterým je Wegus RS, je tohle opravdu padák a tak musíme počítat s tím, že po vypnutí motoru celá sestava zkrátka a jednoduše spadne. Vzhledem k tomu, že to celé není nikterak těžké, obejde se případný pád většinou bez poškození. Jediné, na co musíme dbát, je včasné vypnutí motoru. Motor musíme vypnout pokaždé, když se nám nepodaří zvládnout pilotáž. Pokud bychom to neudělali, tak reálně hrozí „sežrání“ šňůr padáku vrtulí a oprava je pak zbytečná práce navíc.


Přeju všem, kteří se pustí do úpravy této původně dětské hračky, hodně příjemných chvil při létání.

Video